Rozhovor se mnou – zeptala jsem se sama sebe

Otázku, proč dělám to, co dělám, dostávám čím dál častěji. A tak jsem se rozhodla odpovědi sepsat do článku. Vyzpovídala jsem přitom samu sebe. Mimochodem, zjistila jsem, že by to mohla být zajímavá technika seberozvoje, doporučuju si ji zkusit. 🙂 Tak pojďme na rozhovor.

Veru, proč jsi vykročila na tuto cestu, když jsi vystudovaná JUDr., doktorka práv? Na první pohled to může vypadat jako velký risk a protiklad oproti vlastní praxi právníka a „teplému“ místečku ve státní správě.

Nechala jsem na sebe tuto otázku působit, protože mě vedla do velké hloubky, k sobě samé.  Vnímám ji jako posvátnou a související s mým posláním tady na Zemi. A odpovědí je posvátné proč. To, proč chci žít své poslání, jsem JÁ. Abych já byla zas o něco víc já, došla zas o kousek blíž své duši a k tomu, kdo vlastně jsem. Žít autenticky to, kdo jsem, a obohacovat tím svět.

Cítila jsem zároveň, že potřebuju hlubší prožitek a připravila jsem si na toto téma rituál.

Před rituálkem ke mně přišly barvy černá a bílá. Pozvala jsem si živly a pak cokoliv, co mi pomůže jít blíže k sobě (ženy z rodové linie apod.). Když jsem se zeptala, proč teď dělám to, co dělám: znovu mi přišla odpověď: JÁ, to je základní a silný stavební kámen, na kterém se staví.
A jak se mé JÁ touží projevit ve vnějším světě a jaké hodnoty jsou pro něj důležité?

SVOBODA – svoboda pro mě, svoboda finanční, časová a jiná, i svoboda ostatních,

RADOST – radost moje a radost ostatních, až taková ta orgasmická radost

(ten pocit, že věci dávají smysl a já jsem přesně tam, kde mám být, na správném místě, ve správný čas, ve správném těle – to neumím ani moc vyjádřit slovy, to je fakt takový radostný orgasmus).

S tím orgasmem z žití poslání je to velmi zajímavé, posdílíš k tomu prosím více? 🙂

Já miluju příběhy, protože jejich sdílení vnímám jako velmi léčivé a jako něco, co doprovází lidstvo od pradávna.  A tak vám povím dva krátké příběhy.

Sdílela se mnou žena, které chtěla otěhotnět, a po nějaké době mi napsala, že je těhotná. A opravdu netuším, jestli jsem vůbec sehrála nějakou roli, možná pidi-roličku, kdoví. Každopádně ty pocity, co jsem zažívala, to byl orgasmus z žití poslání, které se zhmotnilo – mé dary se zhmotnily a já to poslání žila, byla jsem jím. 🙂

Ve druhém příběhu žena neotěhotněla, ale rozešla se s přítelem a přijala to, že se nemusí stát mámou. Začala také žít své poslání, to, kam ji to táhlo a volalo. A žije velmi naplněný život.

Cílem sdílení se ženami není jejich těhotenství?

Ne, není. Respektive vnímám ho jako úžasný bonus. Jsme tvůrkyně svých životů, ale jsme plynoucí tvůrkyně – mnoho toho jde ovlivnit, ale všechno ne (vesmírný jízdní řád toho, kdy kdo umře a kdy jaká dušička přijde, je něco co nás přesahuje).

A proto má energie přitahuje nejen ženy, které touží po miminku, ale i ty které se chtějí spojit se svou plodností.

A mě velmi naplňují už jen ty chvíle, kdy se protnou naše cesty – moje a vás, dalších žen. A pak, když je žena před setkáním se mnou, s mojí esencí, v bodě A a po sdílení se mnou dojde k nějakému svému poznání, uvědomění, dojde do bodu B, to je pro mě stále nepopsatelně ohromné a fascinující. A jsem za to nesmírně vděčná.

A proč tvoříš tyto stránky, proč točíš videa a píšeš články? A věnuješ energii tvorbě obsahu zdarma (ebooky apod.) a sdílením se ženami na sociálních sítích nebo na online kruzích? 

Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem a snažila jsem se jim radit. Proto jsem šla i studovat ta práva 🙂 A jednu dobu jsem se stala i pachatelkou dobra, dávala nevyžádané rady apod. Už ale vím, že tohle mi nepřísluší, že mohu pouze inspirovat svým příběhem a sdílet to, co jsem si prožila a jak žiju. 

V závěru rituálku proto přišla ještě otázka, jakým způsobem jít do té interakce se ženami a odpovědí byla

INSPIRACE – inspirovat ostatní. Sama sebou, svými střípky příběhu, propojením s dalšími ženami.

Jak to s tou inspirací myslíš?

Inspirace souvisí s tématem Duch a Duše. Když vnímám ducha jako spirit, tak spiro je latinsky dýchat a dech je krásné propojování hmoty, duše a ducha. Dýchám, jsem, první nádech, poslední výdech, dokud dýchám, žiji.

Být in spire – v dechu – když jsme spojeni s duchem, přichází inspirace, vnuknutí, vdechnutí něčeho nového, oživení. Proto můžu ostatní „jen“ inspirovat – můžou nadechnout mě, můj střípek příběhu, mou esenci. Můžeme se tak vzájemně inspirovat sdílením.

A toto všechno jsem jako právník nezažívala. 🙂 A konkrétně sdílím v současné době hlavně v online světě, protože mám malého prcka a čas je pro mě velmi vzácná komodita.

STRÁNKA O MNĚ JE TADY.